Smrt. Kolik stohů papíru už o ní bylo sepsáno, kolik slavných i naprosto neznámých lidí se před ní schovávalo, ohýbalo hřbet v hrůze pod tíhou jejího majestátu nebo naopak bez bázně a hany plivlo do umrlčího ksichtu? Každý jednou musíme zemřít, co když to však není konečný stav, co když něco z nás zůstává i nadále? Vědomí, duše, KA, říkejte tomu jak chcete. A teď si představte, že se najdou bytosti s natolik vyspělou technikou, že tenhle nesmrtelný kousek z každého člověka co kdy žil na Zemi vezmou a oživí v údolích kolem deset milionů kilometrů dlouhé řeky. Zvláštní představa? Možná, každopádně právě na tomhle nápadu postavil americký SF spisovatel Philip José Farmer (*26.1.1918) svou zřejmě stěžejní knižní sérii. Pamětníci si možná ještě vybaví, že první dvě knihy vyšly v nakladatelství WS už v roce 1993, pak však ticho po pěšině a až v roce 2002 se celého příběhu ujal TRIFID a tak snad bude celá řiční sága zkompletována v češtině i včetně povídek.

Řeka zmrtvýchvstání

Vžijme se společně do představy, že jste právě procitli v údolí na břehu řeky ve vašem pětadvacetiletém těle, bez jakéhokoliv ochlupení, bez věcí, pouze s válcem z neznámého kovu, nazí a zmatení. Smrt už máte jednou úspěšně za sebou, tak co má být tohle? Očistec? Ráj? Všude kolem vstávají lidé, stejně překvapeně a vyděšeně jako vy. Neznámé nebe nad hlavou, údolí obklopené hladkými skalisky, mohutné koruny železných stromů. Co počít? Nikdo nic neví, nikdo nemá ani ponětí o co tady jde. A přece, jeden člověk něco tuší. Je to Richard Francis Burton - slavná (i nechvalně) osoba - cestovatel, lingvista, antropolog, překladatel, básník, spisovatel a v neposlední řadě i mimořádný šermíř. To on objevil jezero Tanganika, vstoupil v přestrojení do muslimské Mekky a napsal o tom knihu, výtečně přeložil „Tisíc a jednu noc (Arabské noci)“ a jako první Evropan vstoupil do zakázaného města Harare v Etiopii a vyšel z něj živý. Tenhle Burton si totiž vzpomíná na ještě jedno vzkříšení, ve velkém sále plném spících (mrtvých?) osob vznášejících se prostorem. Mezitím lidé zjistí, že krom ryb v řece není možné narazit na žádná zvířata ani hmyz, čili otázka potravy nabírá na palčivosti, když však na velkých kamenech houbovitého tvaru objeví válec podobný tomu jejich, zjistí, že právě tyto grálové kameny ve spojení s grály dvakrát denně poskytují svému majiteli nejen různá jídla, ale i něco praktických věcí jako zapalovače, alkohol nebo tabák. Přeměna energie ve hmotu. A takto zabezpečené znovuzrozené lidstvo může směle pokračovat v tom, co mu jde po celá tisíciletí nejlépe, tedy smilnit, vraždit, znásilňovat, bojovat o moc, ženy, volné grály o všechno co by mohlo mít nějakou hodnotu a poskytnou majiteli prospěch.

Vraťme se však k Richardovi, neb jste jistě správně pochopili, že on bude tou klíčovou postavou. Blízko něj jsou oživeni i neandrtálec Kazz, poločlověk nejen velké síly, nýbrž překvapivě i značné myšlenkové přizpůsobivosti, který si našeho cestovatele oblíbí, dále například Alice Pleasance Liddellová-Hargreavesová, Angličanka z přelomu 18. a 19. století, která v deseti letech inspirovala Lewise Carrolla k postavě Alenky v jeho proslulých románech či Peter Jarius Frigate, SF spisovatel s křížkem za jménem u roku 1983 (takové autorovo malé vtělení se do děje) a spousta dalších. První noc jim neznámí do grálů připraví i „Žvýkačku snů“, jakousi drogu po které podlehnou volání vášní, takže jatka plná krve a sexuálních orgií vzplanou jako vysušená tráva. Burton „zvířecí“ noc stráví právě s Alicí, což je při její prudérní výchově o to pikantnější, spoustě lidí však (včetně dětí, neb na březích krom dospělých povstalo i nezanedbatelné procento dětí starších 5 let), na noc vášní nezůstanou hezké vzpomínky. Žvýkačka totiž působí nevyzpytatelně, naštěstí smrt tu není definitivní a tak se „zabitý“ se svým grálem znovuzrodí druhý den, ovšem může to být kdekoliv podél řeky. Lidstvo se mísí. Pochopitelně začnou vznikat společenství, partnerství, státečky v rukou tu schopných tu zvrácených vůdců (spousta „zvučných“ jmen) raší jako houby po dešti. Naše družina má však před sebou větší cíl. Jedné noci se totiž u Richarda objeví tajemný cizinec, který sám sebe označí za Etika - jednoho ze skupiny jež má celou tuto misi na svědomí. Podle něj se s lidmi hraje nerovná hra o níž zhola nic netuší a proto se on  jako renegát postaral i o Richardovo předčasné probuzení. Vyvolil prý skupinu dvanácti lidí, kteří mají vyrazit k Věži u pramenů řeky, místu kde sídlí tajemní Etikové. V „Řece zmrtvýchvstání“ tak narazíme nejen na spoustu otázek a minimum odpovědí, děj pádící rychlostí cvičeného chrta, grálové otrokářství spočívající v odevzdávání desátek z denních přídělů, agenty Etiků rozmístěné mezi obyvatelstvem i samotné Etiky, ale taktéž i na zajímavé výstupy reálných postav. Kupříkladu fašistický pohlavár Herman Göring, coby narkoman Žvýkačky snů, je naprosto dokonalý.

8,5

Bájná loď

Ve druhém díle překvapivě opouštíme cestovatele Burtona a do hledáčku hlavního hrdiny se nám přesunuje nenápadný Samuel Clemens. Tohle jméno vám zřejmě mnoho neřekne, když ale dodám, že ve své době byl znám jako Mark Twain, autor Huckleberryho Finna kupříkladu, jistě pochopíte. Plaví se na lodi se svým šišlajícím dvoumetrovým přítelem, titantropem Joe Millerem a skupinou Vikingů pod vedením Erika Krvavé sekery s velkým snem, postavit velkou železnou loď, plně komfortní, se kterou coby kapitán popluje až k proudům řeky a k tajemné Věži. Kde však vzít kov a další potřebné suroviny v zemi bez nerostných pokladů? Avšak cesta se ukáže. I jeho totiž jedné noci navštíví tajemný cizinec a i jemu je svěřen úkol. Co takový příhodně odkloněný meteorit? Není problém a tak má Sam najednou velkou starost o udržení nevyčíslitelně drahých surovin před dotírajícími nájezdníky s okolí. Zradí a jak už to tak bývá, je i zrazen. Celkově však děj oproti prvnímu „cestovatelsko-poznávacímu“ dílu mírně ztrácí na obrátkách, vždyť také většina pojednává o průmyslovém státečku Parolando konstruujícím loď jakou Řeka ještě neviděla, s výjimkou vygradovaného závěru a především skvěle „Fiflajífího“ hláškaře Millera. A mezi nejzajímavější postavy patří určitě nechvalně proslulý král Jan Bezzemek, zrádný bratr Richarda Lví Srdce, či proslulý šermíř Cyrano de Bergerac.

7,5

Temný záměr

Jestliže jsme zatím v každém díle sledovali pouze jednoho hrdinu a vyprávění se obešlo bez „přepínání“ mezi vícero účastníky, je od třetí části všechno jinak. Postupně totiž sledujeme nejen staré známé, ale autor nám představuje i celou řadu dalších postav, různě mezi nimi prolétává, nechává nás jen letmo nahlédnout a už se zase ženeme jinam. Všichni se seč jim síly stačí snaží dostat do Věže. Hlavní nápad tkví v myšlence bývalého hlavního inženýra z Parolanda, nyní jeho prezidenta, Firebrasse. Nač stavět loď a muset plout všemi zákrutami Řeky, když by mnohem jednodušší bylo tam doletět? Ano, právě stavbě vzducholodi, školení posádky a intrikám potřebným k dostání se na ni je zasvěcena ta „nejnosnější“ část knihy. Kdo je agentem Etiků, kdo se snaží proniknout na vzducholoď s úmyslem cestu zmařit a kdo je jen zvědavý „vzkříšenec“, to jsou každodenní všudypřítomné otázky. Bohužel autor povolil příliš uzdu popisům toho, jaký kdo měl život na Zemi, kdo co vynalezl, řekl, dokázal, že se z knížky pozvolna vytrácí spád. Najdou se sice chvíle, kdy vás z letargie „vyburcuje“ napínavá událost, ovšem pro knihu jako celek platí, že by jí proškrtání tak stovky převážně popisných stránek vůbec neuškodilo, ba přímo prospělo. Závěr je ovšem vygradovaný jak má být a před námi leží další sada otázek bez odpovědí a navrátivší se Smrt!

6,0

Magický labyrint

Mistr Farmer si naštěstí uvědomil (nebo mu naznačili čtenáři?), že zdržováním děje nic pěkného nedocílí a tak pokud se prolouskáte třetí zastávkou k Věži, nic horšího už vás cestou nepotká. „Magický labyrint“ totiž odkrývá (téměř) všechna tajemství, však byl také zamýšlen jako definitivní rozloučení. Je tu hrstka přeživších dobrodruhů spěchající za každou cenu k Věži, neb kdo bude první, může ovládnout celý svět kolem říčního toku. Ještě než však dojde k odkrytí tajemství Etiků, agentů a duší vzkříšených, je tu jedna typicky lidská záležitost a sice nevyřízený účet. Dvě obrovské lodi mají před sebou poslední bitvu - "Nikoli k pronajmutí" versus "Rex Grandissimus" - musí platit za stále krvácející rány v duších kapitánů Sama Clemense a Krále Jana. A „Soudný den“ je nedaleko. Děj tentokráte peláší jako králík po poli, postav ubývá, nešetří se sarkasmy, ale i gentlemanstvím mezi soupeři. Co takhle souboj mezi úžasnými šermíři Burtonem a Cyranem? Máte ho mít, i když asi už předem víte, kdo ho vyhraje. A co úplné pokání Hermana Göringa? I to (možná) bude. A tak ani tolik nevadí pár nelogičností autora, na které pod čarou upozorňuje překladatel.

8,0

Bohové světa řeky

Čtvrtým dílem mělo všechno skončit, jenže neskončilo. Ono také opustit bez rozloučení hrstku odvážlivců uvnitř Věže, když před sebou mají tolik lákadel a možností, by asi bylo dosti krátkozraké. Farmer si to také uvědomil a tak nechal lidské osudy rozehrát ještě jednou, naposledy. Nebo vás by nelákalo šťourat se v cizích životech? Sledovat v „přímém přenosu“ lásku, krásu, sex, ale také smrt, mučení a utrpení? A teď vezměte v potaz, že k dispozici je i počítač s databází všech lidí do kdy žili na světě a jejich skutků. Co myslíte, kdo se kupříkladu skrývá za tajemstvím Jacka Rozparovače? Kdo ve skutečnosti páchal všechny ty odporné a brutální vraždy prostitutek? Je tu však další problém, lidé k životu potřebují další osoby. Kam až zajde živelné oživování bez nějakého řádu, když každý z nově vzkříšených pochopitelně pátrá po svých známých a příbuzných, aby je také přitáhl do blahobytu Věže? Katastrofa pochopitelně číhá hnedle za příštími dveřmi a lidstvo se, jak známo, nikdy nepoučí. I tentokráte se autor snažil eliminovat zdlouhavé popisy (byť si přece jen neodpustil drobná shrnutí životních cest hlavních hrdinů), vsadil na svižnější tempo a docela se mu daří udržet potřebné napětí. Vyvrcholení obratem vzhůru nohama a zase zpět s Alenkou a jejím kouzelným světem je pak slušným závěrem jedné zajímavé ságy nestora žánru.

7,5

Takže nezbývá než-li se těšit na další příběhy ze Světa řeky, již sice pouze povídkové, ale takové setkání westernového herce s Ježíšem Kristem by nemuselo být marné, co říkáte?